Cesta ke změně

Ve svém životě jsem si prošla zásadní vnitřní změnou. Od dětského věku mě provázely zdravotní problémy týkající se páteře. Většinu svého dospívání jsem tuto překážku za pomoci rodiny zvládala hravě překonávat. Necítila jsem se nějak výrazně limitovaná. Pak ale začaly přicházet změny. Přestala jsem závodně tančit, začala pracovat, víc studovat, našla si partnera a bydlení. V průběhu toho se objevily další zdravotní potíže. Po dlouhém a úmorném bádání zazněla diagnóza Bechtěrevova choroba v kombinaci s Revmatoidní artritidou. Byla mi nasazena cílená léčba, problémy se zmírnily a život zase šel dál. O chvíli později jsme s partnerem založili rodinu. Po porodu, ale došlo k postupnému vzplanutí mé nemoci. Zpočátku jsem to zvládala, ale rok od roku to bylo horší a energie ubývala. Byl to každodenní život s bolestí a bylo už chvílemi hrozně těžké udržet si pozitivní přístup a nadhled, ale i tak jsem se vždy kousla a jela dál. Bohužel díky tomu, že jsem svému tělu a potřebám, přes všechny starosti a povinnosti, nevěnovala moc pozornosti, začala se projevovat i psychika. Už jsem se necítila tak silná jako dřív. Nakonec jsem se dostala do bodu, kdy už tělo ani hlava nestíhali to, co jsem chtěla. Čím více práce, spěchu, neustálé snahy vyhovět všem a všemu, tím více chyb, únavy a stresu.

Nikdy předtím jsem si nepřipustila, že po sobě žádám víc, než je pro mě zdravé a že i já mám své vnitřní démony, které mou energii stahují dolů. Vše vyvrcholilo tím, že mi už tělo řeklo stop. Nejdříve fyzicky. Začaly se na sebe nabalovat zdravotní problémy a na otoky a bolesti už nezabíraly žádné léky. Naštěstí přišla záchrana a mě odsouhlasili biologickou léčbu. Bylo úžasné jak rychle to zabralo. Jeden den máte pocit, že ani nevstanete z postele a za par dní se cítíte jako znovuzrození. Neskutečně mě to překvapilo a nastartovalo. Jenomže to pořád nebylo vše. Tělo sice dostalo to co potřebovalo, ale hlava ne, takže se všechno stejně sesypalo. O několik týdnů později jsem si prošla sérií panických atak, které mě naprosto odrovnaly. Bylo to nepopsatelné, nikdy v životě mi tak nebylo. Nemohla jsem popadnout pomalu dech, srdce mi bušilo jako o závod, hrudník stažený, bolest, klepání... No prostě čirá hrůza! Nemohla jsem tomu uvěřit! Necítila jsem se tak, že by bylo něco až takhle špatně. A důvodem nebylo to, že bych neměla blízké, co by mi pomohli, naopak. Mám milující rodinu a přátele, kteří naplňují můj život radostí. Bohužel ale ani to v takovou chvíli nestačilo. Nikdo vám nepomůže, pokud vy sami nebudete odhodlaní udělat změnu. Myslela jsem si, že mám problémy se srdcem, ale po všech nejrůznějších vyšetřeních i mě začalo být jasné, že problém je jinde. Bylo to pro mě jako facka. Impuls díky, kterému jsem si uvědomila, že vše může být z minuty na minutu jinak a že takhle už pokračovat nechci.  

Přehodnotila jsem celou svoji situaci a uvědomila si, že tohle přeci nejsem já. Já to chtěla jinak, tak kde se stala chyba? Začala jsem se tedy intenzivněji věnovat svému tělu a celkově osobnímu rozvoji. Ponořila jsem se do cvičení, pozitivní psychologie a koučinku. Těmto tématům jsem se věnovala odjakživa, ale v dospělosti už nebylo tolik času tyto myšlenky dál rozvíjet. Zkrátka jsem na to přes všechny povinnosti zapomínala a odkládala to. Když jsem se k tomu ale pak vrátila, připomněla jsem si, jak moc mě to baví a jaké mám osobní hodnoty a sny. Bylo neuvěřitelné, jak mi to všechno začalo najednou více zapadat. Největší průlom, ale přišel ve chvíli, kdy jsem si otevřeně přiznala a uvědomila si kdo vlastně jsem, co od života chci a proč s tím sakra čekám! Byl to, a stále je neskutečně osvobozující pocit, který se snažím si udržet. Rozhodla jsem se, že už nebudu vkládat energii do věcí, které mě nenaplňují nebo nejsou nezbytné. Zbavila jsem se energetických upírů. Našla jsem svůj životní směr, prošla certifikovaným koučovacím výcvikem a začala si plnit svůj sen stát se koučem. Jakmile jsem si našla vlastní rovnováhu, panické ataky postupně odezněly. Dodnes je to pro mě, ale obrovská výstraha, abych se nevrátila do těch starých kolejí.

I když to může znít jako klišé, mám pocit, že mi je tato profese souzena. Chci ukázat lidem, že změny jsou možné v každé fázi života. A že není třeba vždy dojít do bodu, kdy už vám vypoví i zdraví. Psychika se vždycky projeví, a i maličkosti mohou být problém, pokud se dějí opakovaně. Vnímejte sami sebe a žijte život v radosti a rovnováze. Rozhodla jsem se, že chci tohle své nadšení a zkušenost předávat ostatním. Koučink mi pomohl být tím, kým opravdu jsem. Je to pro mě nejen povolání, ale především poslání a přístup k životu. Způsob, jak s lehkostí překonávám každodenní nástrahy života, jak udržuji své vnímání aktivní a jak hledám cesty k tomu čeho chci dosáhnout. Poprvé v životě jsem po této zkušenosti mohla opravdu upřímně a otevřeně říct, že vím, kam směřuji a co je mým smyslem.

Vkládejte energii do toho, co Vás baví.
Žijte, nepřežívejte!